Herečka

Jiřina Jirásková patří k velkým, výrazově bohatým herečkám. Šíře jejího hereckého uplatnění je značná. Své nadání dokáže dobře zúročit nejen na divadelní scéně velkých, kamenných divadel, ale stejně dobře ovládá i komorní prostory, kde se herec obrací k divákům tváří v tvář. Ani s filmovou či televizní kamerou nebo mikrofonem nemá problém, její herecké umění je těmito médii oprávněně využíváno.

Schopnost autorského vkladu, improvizace, pohotového, vtipného, ironického komentáře, snadno navázaný kontakt s publikem, to vše by Jiřinu Jiráskovou řadilo i k umělkyním kabaretním. Stejně tak i její dispozice pěvecká.

Není to moje zásluha, že jsem začala zpívat. Já jsem se podstatnou část svého života, nebo aspoň svého mládí, domnívala, že neumím vůbec zpívat, že nemůžu zpívat. Ale můj celoživotní partner, který byl naopak povaha velmi zpěvná, mi zcela náhodně řekl, že to je blbost, že si už dlouho myslí, že bych zpívat měla. A protože mám ráda zpěv v naší venkovský hospodě, tak jsem se tam osmělila a od té doby zpívám opravdu velmi ráda.

Pokud jde o herecký přístup k roli, je dobré zmínit, že nepatří mezi herečky, které by svou roli poznávaly citem, emotivní přístup jí není vlastní. Představuje vysloveně rozumový typ, konkrétní rysy postavy vznikají na základě čistě racionálních parametrů. Musí mít pevně dané ukazatele cesty, podle nichž se orientuje, vědět přesně, o čem hra je, kam míří, rozumět záměrům autora. O svém přístupu řekla:

Naprosto totiž nejsem spontánní talent. Nedovedu dělat třeba dvě role najednou. Když natáčím velký film, tak nemohu současně hrát hlavní roli na divadelní scéně. Na každou postavu musím být absolutně soustředěná. A pak to jde. Při přípravě postavy se vždy snažím porozumět tomu, oč autorovi šlo, co chce vyjádřit.

Nedá se říci, že by Jiřina Jirásková byla herečkou především jednoho žánru. Uplatnila se v tragédiích, úspěšně ztvárňovala postavy vznešené, královny, dámy všeho druhu, ale stejně dobře si poradila i s postavami lidovými, impulzivními vyskytujícími se často v komediích.

Já komedie miluju, i frašky, mám ten žánr nesmírně ráda jak na divadle, tak ve filmu a v televizi. Nahrála jsem se ve spoustě komedií, měla jsem na repertoáru i klauny, veselý klauny, Lulu „já tě milulu“… Mám pocit, že bez humoru to v mém životě vlastně nikdy nešlo, humor mi zatím pomohl vždycky, v každý situaci. Moje úcta ke klasickému humoru je nekonečná. Mám ráda humor laskavý, něžný, snad právě proto mám tak ráda humor anglický, který je mi vůbec nejbližší. Je ale jeden styl humoru, kterému jsem nikdy nepropadla, a to je recese. Mně se nikdy recese nelíbila. Recese je zlá, ta si dělá legraci z nevinných, nevědoucích lidí.

Jiřina Jirásková tedy nesnáší recesi, ale těší ji humor laskavý, něžný. Stejně tak je jejímu srdci blízká skepse, která může zbavit zklamání a zbytečných iluzí, sarkasmus sžírající všednost, umění výstižné zkratky, věcnost nepotulující se v bezbřehé dojmologii, tichá laskavost, pochopení lidských slabostí a povah. Spoléhá se na zdravý rozum s logickým myšlením, z hlubokých očí jí nemizí tázavý pohled, nepřestává klást otázky a dobírat se odpovědí. Její herectví se opírá o intelekt, obohacuje se vzácným ženským humorem a osvěžuje se vnímavostí. Myslí na diváky, protože pro ně tu herci jsou. A diváci myslí na ni …